Le Vinyle Club Vinyl (Limitovaná edice - Žlutá) The End Of Comedy - Drugdealer

Tak je léto tady a co může být lepší v tomto „postpandemickém světě“ než se ponořit do sladkého alba, které voní po kalifornských plážích a osvěžujících koktejlech.
Le Vinyle Club spouští limitovanou edici právě pro vás, alba, které skvěle zapadne k vašim dlouhým letním večerům.

The End of Comedy je projekt kolektivu, který vytvořil kalifornský hudebník Michael Collins, jenž si vybral úžasné umělecké jméno. Drugdealer nevyrábí nic nelegálního, ale má záslužnou roli v tom, že spojuje celou novou indie pop scénu v Kalifornii, zejména celou partu kolem Maca De Marca.
A jen pro tuto slavnostní a velmi uvolněnou atmosféru se naše uši vkrádají do psych-pop zvuku, který je nakonec velmi současný a vyzývá nás k lenivé rozkoši, kterou v tuto chvíli tolik potřebujeme.
Zavřeme oči, představíme si, jak jedeme v kombíku k Long Beach, s prknem na surfu v kufru.
Za touto ovládnutou cool přitažlivostí se skrývá talentovaný hudebník Michael Collins, bývalý člen Run DMT a Salvia Plath, dřívější obyvatel východního pobřeží, který se na konci roku 2000 nechal strhnout kalifornskou vlnou. V Los Angeles, kam se přestěhoval v roce 2009, se setkává s jistým Arielem Pinkem, který se mimochodem podílí na The End of Comedy na skladbě Easy to Forget. Ovlivnění Ariela Pinka na indie scénu v Kalifornii v letech 2010 je jasné a Michael Collins se do tohoto směru vejde.

The End of Comedy vyšlo v roce 2016 a umí se hned zpočátku zapsat svou vlastně jednoduchostí a návratem ke kořenům, kterého folk pop USA potřebovalo. Mezi psych-popem a lo-fi se Drugdealer představuje impozantně s tímto prvním projektem.
S instrumentálním úvodem podbarveným velmi jazzy „newyorským“ stylem, nás The End of Comedy hned od druhého titulu „The Real World“ přenáší na západní pobřeží jeho mnohem teplejšími zvuky, jako by cesta měla být „skutečný svět“, podobně jako u stěhovavých ptáků. Hudba Drugdealer zní přesně, protože je velmi přístupná, připomíná teplo kalifornského popu ze 70. let, někdy Fleetwood, jindy Beach Boys, dokonalý soundtrack pro slavnou „zlatou hodinu“ na pláži... Album je prosluněné, teplé a končí instrumentálem, který je také velmi jazzy, doplněným o obrovský výbuch smíchu od hudebníka, jako by bylo potřeba se jednoho dne vrátit na východní pobřeží... Konec dobrých věcí, The End of Comedy, měli bychom si všichni říct, že to může skončit třeba v srpnu, jakmile zazní poslední doba prázdnin...

Marie Laure